Program Českého psychoterapeutického dne, 26. června 2026

Praško J: Psychoterapie bez přímého kontaktu s terapeutem? Digitální intervence a umělá inteligence mezi nadějí a klinickou realitou

Ján Praško, Marie Ocisková, Kryštof Kantor, Jan Pasztor, Zdeněk Maté, David Kwolek, Jelena Holomany Psychoterapie bez přímého kontaktu s terapeutem? Digitální intervence a umělá inteligence mezi nadějí, hype a klinickou realitou

Abstrakt

Digitální technologie v posledních dvou dekádách zásadně proměňují podobu psychoterapie. Internetové psychoterapeutické programy, mobilní aplikace a v posledních letech zejména nástroje využívající umělou inteligenci (AI) slibují zvýšit dostupnost péče, snížit čekací doby a nabídnout podporu lidem, kteří by jinak psychoterapii vůbec nevyhledali. Současně však vyvolávají řadu odborných i etických kontroverzí. Může algoritmus skutečně pomáhat v psychoterapii? Co se při interakci s AI vlastně děje – a kde jsou hranice jejího využití?

Přednáška nabídne kritický přehled současného vývoje digitálních psychoterapeutických intervencí, se zvláštním důrazem na online psychoterapeutické programy (např. internetovou kognitivně-behaviorální terapii) a novou generaci nástrojů využívajících umělou inteligenci, včetně konverzačních agentů a adaptivních terapeutických systémů. Budou shrnuty dostupné empirické poznatky o jejich účinnosti, zejména u depresivních a úzkostných potíží a významný vliv na adherenci k léčbě. Budou uvedena také vlastní data. Zároveň budou diskutována klinická omezení těchto nástrojů, včetně rizika nevhodných odpovědí, iluze porozumění, vzniku pseudo-terapeutických vztahů či přeceňování technologických možností.

Zvláštní pozornost bude věnována otázce terapeutického vztahu a tomu, jak digitální prostředí mění klasické psychoterapeutické procesy. Přednáška se pokusí nabídnout realistický pohled na to, kde mohou nové technologie psychoterapii smysluplně doplnit – například ve strukturovaných intervenčních programech, monitorování příznaků nebo v podporě mezi sezeními – a kde naopak zůstává lidský terapeut nezastupitelný.

Cílem přednášky není technologický optimismus ani technologický skepticismus, ale klinicky ukotvená reflexe toho, jak mohou psychoterapeuti nové nástroje využívat odpovědně, kriticky a ve prospěch pacientů.

Prof MUDr.Jano Praško DrSc je psychiatr a psychoterapeut, výzkumník, současný předseda České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP. Vede KBT Institut a jeho stopa v české psychoterapii zahrnuje nespočet odborných i popularizačních publikací, přednášek, webinářů a práce pro psychoterapeutickou obec v oborové radě. Vychoval a nechal vedle sebe vyrůst řadu úspěšných odborníků, o čemž svědčí také současný tým.

Pašková B.: Schématerapie u NPO

První Institut schematerapie České republiky a Slovenska

Narcistická porucha osobnosti z pohledu schematerapie

Kde se rodí narcismus? Je nám vrozený, nebo je to důsledek narušené vztahové vazby a nenaplňování jádrových emočních potřeb v dětství? Kde končí zdravý narcismus a přechází do problematických osobnostních rysů a kdy už mluvíme o Narcistické poruše osobnosti? Co dělá osobnosti se silnými narcistickými rysy často tak úspěšnými v životě? A jsou tito lidé i doopravdy šťastní, nebo se jen naučili maskovat svou bolest na pohled velmi adaptivním způsobem? Umí vůbec doopravdy milovat a přijímat lásku? Je jasné, že tyto otázky je nemožné zodpovědět v jedné přednášce. Nabídne však přehled teoretického modelu NPO z pohledu schematerapie a z něho plynoucích terapeutických intervencí. Schematerapie je integrativní psychoterapeutický směr vycházející z teorie attachmentu - pracuje s nenaplněnými jádrovými potřebami které vedou k jeho narušení (bezpečí, autonomie, apod.). Dále pak s tzv. ranými maladaptivními schématy (RMS). Raná maladaptivní schémata jsou jakési zapamatované mentální mapy prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Tyto mapy mu pomáhají přežít v nepříznivém prostředí v dětství. Stávají se referenčními hodnotami pro život, i když v novém prostředí se často stávají maladaptivními. Prostředí i naše potřeby se mění ale my stále „čteme v starých mapách“. Paměťové vzorce RMS jsou uložené částečně v narativní paměti, tak zejména v implicitní paměti spojené s emocemi a tělesnými reakcemi v období jejich vzniku. RMS jsou němá až do bodu své aktivace. Aktivují se když se člověk octne v situaci podobné té z dětství, ve kterých vznikli. Pokud lze schémata chápat jako rysy osobnosti, jejich projevy při aktivaci popisujeme jako tzv. dysfunkční schéma módy – přehnané nebo potlačené reakce v myšlenkách ( např. mód Kritika), emocích ( mód Zranitelné/Zraněné dítě) a chování ( tzv. zvládací módy např. Odpojený Ochránce, Sebe-utěšitel/stimulátor, Grandiózní Hyperkomenzátor apod.). Důkladné porozumění jejich vzniku a experienciální práce s jednotlivými módy, jako např. empatická konfrontace, přepis v imaginaci a dialog s módy na židlích, leží v základu terapeutického přístupu schematerapie a lze ji úspěšně aplikovat i u NPO. Nedílnou součástí terapie je pak i specifický terapeutický vztah v schematerapii tzv. limitované znovurodičovství, při kterém terapeut postupně podává tzv. antidota na naneplněné potřeby v dětství a částečně upravuje attachementová zranění. Výsledkem je, že klient postupně opouští a oslabuje dysfunkční módy a stále efektivněji využívá ve svém životě módy funkční – mód Zdravý dospělý a mód Šťastné dítě.

Poněšický J: Krize identity v dnešní postmoderní pluralitě

Krize Identity v dnešní postmoderní pluralitě. (Anotace).

Psychoterapie byla od svých počátků reakcí na problém , ne-moc určitého společenského vývoje. V době S. Freuda reagovala na tehdejší maloměštskou morálku, po druhé světové válce reagovala na pseudooptimistický „americký“ pragmatický a přizpůsobivý životní styl (I am OK, you are OK) Winnicottovým konceptem pravého a falešného self, sebe-obrazu a Kohutovou analýzou narcizmu. Dnešní doba, charakterizovaná všeobecnou nejistotou a pluralismem životních pojetí v globalizovaném světě hýří nabídkou nejrůznějších identit a zároveň zpochybňuje nutnost mít vlastní identitu, zejména její morální stránku. V psychoterapii, zvláště u klientů v mladém a středním věku, často pozoruji, jak po počáteční euforii jakési bezstarostnosti ohledně Kantových otázek Kdo jsem, čemu mám věřit a v co doufat, přijde vystřízlivění a krize vlastní identity. Jsem produktem očekávání okolí i očekávání sebe sama na sebe ? Necítím v sobě prázdno či touhu po jiném životě ? (Dle časových možností bude následovat krátká kazuistika a úvaha o funkci a sepjetí vlastní sebereprezentace s jádrovým já).

Kvapil Varšová K: Kolaboratívne imerzívne virtuálne prostredie ako nástroj KBT akrofóbie

Kolaboratívne imerzívne virtuálne prostredie ako nástroj KBT akrofóbie

Virtuálna realita sa v súčasnosti etablovala ako účinný nástroj expozičnej terapie pri špecifických fóbiách vrátane akrofóbie, avšak väčšina dostupných riešení neumožňuje spoločnú prítomnosť terapeuta a klienta v tom istom virtuálnom prostredí. Cieľom tejto štúdie bolo preskúmať možnosti využitia kolaboratívneho imerzívneho virtuálneho prostredia pri expozičnej terapii akrofóbie, konkrétne v podmienkach spoločnej prítomnosti terapeuta a klienta vo virtuálnom prostredí.

Štúdia bola realizovaná pomocou multiple-baseline single-case experimental designu na vzorke troch dospelých participantov s výrazným strachom z výšok. Účastníci absolvovali bazálne sedenia bez terapeutického vedenia, intervenčné sedenia s terapeutom prítomným vo virtuálnom prostredí a follow-up sedenia. Hodnotené boli behaviorálne, subjektívne a fyziologické ukazovatele, konkrétne maximálne dosiahnuté poschodie, stavová úzkosť, subjektívna miera distresu a srdcová frekvencia.

Výsledky poukázali na zvýšenie tolerancie výšky a pokles subjektívne prežívanej úzkosti počas intervenčnej fázy. U dvoch participantov sa zároveň prejavili známky priaznivejšej fyziologickej regulácie v podobe oslabenia väzby medzi výškovým podnetom a srdcovou odpoveďou.

Výsledky naznačujú, že spoločná prítomnosť terapeuta a klienta vo virtuálnej realite môže byť prínosným prvkom expozičnej terapie akrofóbie.

Praško J, Ocisková M, Pasztor J, Maté Z: Práce s traumatem: od expozice v imaginaci k integrativním a technologicky podporovaným přístupům

Autoři:

Ján Praško, Marie Ocisková, Jan Pasztor, Zdeněk Maté
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Beroun

Abstrakt

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) a komplexní posttraumatická stresová porucha (CPTSD) představují závažné důsledky traumatických zkušeností z dospělosti, dětství i transgeneračního přenosu. Současná psychoterapie nabízí široké spektrum účinných přístupů, které se liší mírou zaměření na expozici, významotvorbu, tělesné prožívání, vztahové aspekty i technologickou podporu.

Workshop je koncipován jako systematická cesta terapeutickými strategiemi práce s traumatem, která odráží jak historický vývoj, tak současné integrativní trendy.

V úvodu se zaměříme na expozici v imaginaci jako základní mechanismus zpracování traumatu, včetně práce s vyhýbáním, habituací a emočním zpracováním. Na ni navazuje reskripce v imaginaci, která umožňuje aktivní přepis významu traumatické zkušenosti, naplnění nenaplněných potřeb a integraci fragmentovaných částí self.

Další část workshopu se soustředí na práci s tělesnými pocity při zpracování traumatu, včetně regulace autonomního nervového systému, práce s napětím, disociací a implicitní pamětí. V tomto kontextu budou zmíněny také principy EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) jako metody integrující kognitivní, emoční a somatické zpracování traumatických vzpomínek.

Součástí moderních přístupů bude představeno využití virtuální reality (VR) v terapii traumatu jako nástroje umožňujícího bezpečnou a kontrolovanou expozici s možností modulace intenzity prožitku.

Nově bude do workshopu integrována také problematika on-line psychoedukačních a terapeutických programů pro práci s traumatem, které umožňují strukturované vedení klienta mezi sezeními i samostatně. Budou prezentovány principy těchto programů (modulární struktura, kombinace psychoedukace, imaginace, kognitivní restrukturalizace a behaviorálních cvičení), jejich indikace a limity, včetně možností kombinace s prezenční terapií (blended care).

Průřezově bude integrována interpersonální práce s traumatem (vztahové vzorce, terapeutický vztah, korektivní zkušenost) a kognitivní zpracování (významy, přesvědčení, stud, vina, identita).

Workshop pokrývá práci s:

• traumaty z dospělosti (např. nehody, násilí),
• vývojovým traumatem z dětství,
• transgeneračním traumatem a jeho přenosem v rodinných systémech.

Součástí budou kazuistiky, videoukázky a krátká praktická cvičení zaměřená na imaginaci, tělesné uvědomování a terapeutickou reflexi.

Cílem workshopu je nabídnout integrovaný, prakticky využitelný model práce s traumatem, který propojuje klasické terapeutické přístupy s moderními metodami zaměřenými na tělo, vztahy a nové technologie včetně on-line intervencí.

Frouzová M: Covid, Trump, AI a poradenská psychoterapie – 4 jezdci apokalypsy?

4 jezdci apokalypsy podle Johna Gottmana jsou čtyři negativní vzorce komunikace (kritika, pohrdání, defenzivnost a zazdění), které s více než 90% přesností předpovídají rozpad vztahu, tedy i klíčového psychoterapeutického faktoru. Autorka přistupuje k tématu naopak zvnějšku – jak společensko-politické změny zasahují do psychoterapie ve dvou rovinách:

a) poměrně razantní proměny oboru samotného (rozšíření psychoterapeutické praxe a s tím rostoucí konkurence, nové probíhající způsoby praxe s těžko předem ověřitelnými následky, rostoucí rozmanitost kvality psychoterapeutického vztahu v souvislosti s efektivitou našeho konání)

b) jak se tyto zásahy odráží v proměnách lidských osudů a tedy v expozici psychoterapeutických témat.

Autorka předkládá k diskusi některé z přístupů, které psychoterapeuti volí se snahou být na straně pomoci pacientovi, jeho blízkým i společnosti.

PhDr. Magdaléna Frouzová je klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně. Spolu s J.Skálou a J.Hellerem založila a léta vedla a stále odborně garantuje Skálův Institut, zaměřený původně na výcvik profesionálů v oblasti návykových nemocí, který později transformovala na výcvik v integrativní psychoterapii. Jako dlouholetá členka výboru Psychoterapeutické společnosti ČLS JEP vedla dlouhou řadu webinářů a přednášek a proškolila řadu kolegů.

Maté Z., Praško J.: Integrace muzikoterapie do schéma terapie u hraniční poruchy osobnosti

Rytmus, hlas a vztah: klinické využití muzikoterapie u hraniční poruchy osobnosti

Rhythm, Voice, and Relationship: Clinical Applications of Music Therapy for BPD

1,2 Zdenek Mate, 1-4 Jan Prasko, Draga Cermakova

These authors contributed equally to this work.

1 Jessenia Inc. Rehabilitation Hospital Beroun, Akeso Holding, Czech Republic

2 Department of Psychiatry, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University in Olomouc, Czech Republic

3 Department of Psychological Sciences, Faculty of Social Sciences and Health Care, Constantine the Philosopher University in Nitra, Slovak Republic

4 Department of Psychotherapy, Institute for Postgraduate Training in Health Care, Prague, Czech Republic

ABSTRAKT:

Úvod: Hraniční porucha osobnosti (HPO) se vyznačuje výraznou emoční dysregulací, vztahovou nestabilitou, disociací a nejistotou v identitě. V momentech silné afektivní aktivace naráží čistě verbální terapie na své limity. Muzikoterapie (MT) nabízí tělesně zakotvený, neverbální kanál k regulaci afektu a k bezpečnému vztahovému ladění.

Cíl: Popsat význam a smysl MT u HPO, vysvětlit neurobiologické a vztahové racionále, ukázat klinicky použitelné techniky a principy bezpečné integrace s dalšími směry (schématerapie, DBT, MBT), a ilustrovat postupy na kazuistikách.

Metody: Narativní přehled literatury (2010–2024) k hudbě, emoční regulaci, interpersonální synchronii a terapii poruch osobnosti; tři kazuistiky z klinické praxe (individuální i skupinová MT) zaměřené na rytmickou kotvu, vokální dialog módů a skupinovou improvizaci se změnou rolí. Důraz na strukturované sezení (ukotvení–hudební práce–integrace), práci s přenosem/protipřenosem a indikace/kontraindikace.

Výsledky: MT u HPO: (1) podporuje emoční regulaci (rytmem, tempem, hlasem, dávkováním intenzity); (2) zlepšuje vztahové funkce díky interpersonální synchronii a „třetímu objektu“ (hudbě) v terapeutickém trojúhelníku; (3) usnadňuje symbolizaci a mentalizaci tím, že nejprve nese afekt neverbálně a následně jej integruje verbálně; (4) je dobře integrovatelná se schématerapií (práce s módy), DBT (dovednosti mindfulness a tolerance distresu) a MBT (zvyšování reflexivní kapacity). Kazuistiky ukázaly snížení disociace, pokles impulzivity a zlepšení vztahové tolerance. Identifikována rizika: přetížení, retraumatizace, nadměrná závislost – zvládnutelná strukturou, dávkováním, ukotvením a supervizí.

Závěr: MT je u HPO specificky vhodným, klinicky užitečným doplňkem verbálních modalit. Při jasných hranicích a týmové koordinaci přináší zlepšení regulace, vztahového ladění a integrace prožitku. Doporučeny standardizované protokoly, longitudinální a na mechanismus zaměřený focus výzkum a systematické vzdělávání terapeutů.

Horáček J: Strukturální motivy pozorovatele v mlze pozorovaného

Obraz světa tak, jak se nám jeví, je principiálně zamlžen. Mlhu tvoří nevyřešená otázka, nakolik se v našem prožitku jedná o svět „o sobě“, a nakolik jde pouze o produkt naší mysli. Uvedená otázka je pak zvláště naléhavá pro psychoterapii, která vychází z analýzy vztahu mezi prožitkem jedince a jeho přesvědčením, resp. nastavením mysli. Sdělení vychází z konceptu vtělené mysli (embodied mind), který předpokládá, že kognitivní procesy nejsou omezeny pouze na modely světa uvnitř našeho mozku, ale jsou hluboce propojeny s tělesnými zkušenostmi. Ty pak zajišťují základní interakci se světem na straně jedné, a vědomím sebe sama na straně druhé. V mlze pozorovaného máme málo jistot. Jednou z nich však je pocit krásna, který nám indikuje, že věci jsou „jaksi správně“. Vtělenost pak vnímání krásy ovlivňuje. Krása pak není pouhým abstraktním ideálem, ale vzniká z tělesných reakcí, emocí a senzorických interakcí s prostředím. V přednášce se dozvíme, že vnímání krásy může souviset nejen s fysiologií mozku, ale dokonce také se samotnou geometrií morfologických struktur našeho vlastního těla.

Pašteková Rupertová: Černobyl v mé krvi / Tůma D: Když je přiznání rizikem: Psychoterapie u profesí s požadavkem způsobilosti

Název: Černobyl v mé krvi:

Kazuistika adolescentní pacientky s reinkarnačním bludem o selhání, které způsobilo na jadernou katastrofu, u které bylo vysoké suicidální riziko.

Abstrakt:

Příspěvek prezentuje kazuistiku 17leté dívky hospitalizované pro rozvoj komplexního bludného systému s tématikou viny a somatického ohrožení. Pacientka je pevně přesvědčena, že je reinkarnací pracovníka z velína jaderné elektrárny Černobyl a nese přímou odpovědnost za katastrofu v roce 1986. Tato bludná identita generuje masivní pocity viny, které vyúsťují v aktivní suicidální tendence jako formu „zaslouženého trestu“.

Klinický obraz je dále komplikován hypochondrickým bludem o přenosu nemoci z ozáření z „minulého života“ do současného těla. Pacientka interpretuje běžné somatické vjemy jako symptomy akutní nemoci z ozáření a očekává nevyhnutelnou, bolestivou smrt – to umocňuje tendence k suicidu.

Terapeutická intervence se opírala o principy kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměřením na ukotvení v současném životě „tady a teď“ a stabilizaci aktuálního stavu. Klíčovou součástí procesu bylo zpochybňování somatických bludů a práce s patologickými pocity viny. Vzhledem k věku a rigiditě bludného systému byly do terapie integrovány expresivní techniky, zejména práce na pískovišti (sandplay) a malba, které umožnily bezpečné projektivní zpracování vnitřní tenze.

Klíčová slova: adolescence, pocity viny. reinkarnační blud, KBT, expresivní techniky, pocity viny.

PaedDr. et Mgr. Hana Pašteková Rupertová je česká klinická psycholožka a pedagožka působící v Psychiatrické nemocnici Kroměříž. Ve své praxi se specializuje na krizovou intervenci, psychologii dospívajících, rodinné vztahy a zpracování traumatických zážitků. Vedle nemocniční péče se aktivně věnuje přednáškové činnosti pro rodiče, rozvoji emoční inteligence u dětí a dobrovolnictví v místních komunitních organizacích.

Doležalová P.: Psychoterapie a rozhodovací modely v péči o transgender adolescenty

PhDr. Pavla Doležalová, Ph.D. NUDZ- Centrum pro sexuální zdraví a intervence

Název: Psychoterapie a rozhodovací modely v péči o transgender adolescenty, Komparace přístupů SOC-8 (WPATH, 2022), AWMF (2025) a české praxe a doporučení,

Úvod: Péče o transgender a genderově rozmanité adolescenty představuje významné klinické a etické téma současné dětské a adolescentní psychoterapie a dalších oborů. V posledních letech dochází k posunu od tradičních „gatekeeping“ modelů směrem k přístupům založeným na informovaném souhlasu, afirmativní péči a individualizovaném klinickém rozhodování. Současně přetrvává odborná diskuse týkající se role psychoterapie, vývojové zralosti adolescentů, psychiatrických komorbidit a indikace gender-afirmativních intervencí u nezletilých.

Cíl: Cílem příspěvku je komparace současných vybraných psychoterapeutických a rozhodovacích modelů v péči o transgender adolescenty v kontextu doporučených postupů WPATH SOC-8, německých doporučení AWMF (2025) a aktuální české klinické praxe a DP, (2023).

Metoda: Příspěvek má charakter narativního přehledu a komparativní analýzy současných odborných doporučení a relevantní odborné literatury zaměřené na psychoterapeutickou péči, klinické rozhodování a etické aspekty péče o transgender adolescenty.

Výsledky: Současné guideline a doporučení akcentují individualizovaný, interdisciplinární a vývojově senzitivní přístup. Psychoterapie již není chápána jako univerzální podmínka tranzice ani jako nástroj ověřování „pravosti“ genderové identity, ale jako podpůrný proces zaměřený na sebeexploraci identity, psychosociální adaptaci, redukci minority stress a podporu informovaného rozhodování. Afirmativní přístup není definován jako automatické potvrzení tranzice, ale jako nepatologizující terapeutický rámec založený na respektu k subjektivně prožívané identitě adolescenta při současném zachování prostoru pro ambivalenci, nejistotu a vývoj identity v čase. Doporučení zdůrazňují význam komplexního psychologického či psychiatrického hodnocení zejména v případech psychiatrických komorbidit, suicidality, poruch příjmu potravy, porucha autistického spektra (PAS) nebo závažné emoční dysregulace. Významnou roli hraje rovněž posouzení vývojové zralosti, schopnosti informovaného souhlasu a psychosociálního kontextu adolescenta (AWMF, 2025).

Závěr: Současný odborný a vědecký konsenzus směřuje k modelu péče integrujícímu respekt k autonomii adolescenta, klinické hodnocení, vývojovou perspektivu a evidence-based psychoterapeutické postupy. Psychoterapie nemá sloužit k potvrzování ani změně genderové identity, ale k podpoře bezpečné sebe explorace identity, psychosociální stabilizace a informovaného klinického rozhodování. Kvalita péče je určována především kvalitou psychoterapeutického procesu, interdisciplinární spoluprací a schopností individualizovat péči podle potřeb konkrétního adolescenta/tky.

Grantové financování: COREmind – How media images change our minds and society. This work was supported by the Johannes Amos Comenius Programme (OP JAK), project reg. no.CZ.02.01.01/00/23_025/0008715.

PhDr. Pavla Doležalová Ph.D. Zkušenosti v transgender tématice v mezinárodním projektu SWITCH v NUDZ, dále v Klinice Adiktologie 1. LF UK, Praha, VÚ Obořiště. Působila v EMCDDA, Lisabon, Portugalsko.Studovala na Johns Hopkins University, USA. Masarykově univerzitě v Brně a Karlově Universitě v Praze - Speciální pedagogiku. absolvovala PBSP, Biosyntéza, PBSP, integrativní psychoterapii.

Prof. Olga Lazarenko: Psychotherapy in the Context of War: Mental Health Impact, Professional Challenges, and Therapeutic Processes in Ukraine

Olga Lazarenko, PhD, Coordinator of Ukrainian SEPI Regional Network, Psychotherapist (gestalt-therapist in Ukrainian society of psychotherapists -USP), Supervisor (multimodal), Senior Lecturer of Psychology in National Forestry University (Lviv, Ukraine) (lazarenkolga@gmail.com)

“Psychotherapy in the Context of War: Mental Health Impact, Challenges for the Psychotherapists, and Therapeutic Processes in Ukraine”

Summary

The full-scale Russian invasion of Ukraine has created an unprecedented mental health crisis, profoundly affecting millions of civilians, displaced persons, and military personnel. This presentation offers a professional perspective from within the crisis — exploring the psychological impact of war on the Ukrainian population, the unique challenges faced by psychotherapists working under conditions of ongoing threat, and the remarkable developments within the Ukrainian psychotherapy community since February 2022.

The first part of the presentation examines the current mental health landscape in Ukraine, including the widespread prevalence of trauma, grief, anxiety, and depression, as well as the systemic barriers to accessing psychological support in wartime conditions.

The second part addresses the core challenges confronting Ukrainian psychotherapists today: the state of chronic stress shared simultaneously by both clients and therapists; the overwhelming volume of loss and grief brought into the therapeutic space; the profound transformation of identity, meaning, and values experienced by both parties; the constant risk of professional burnout and the ongoing effort to prevent it; the necessity of continuous learning and self-care; and the demands of working amid persistent uncertainty, instability, and change.

The third part highlights the growth and achievements of Ukrainian psychotherapy during this period — including advances in military psychology and psychocorrection, the adaptation of trauma protocols and evidence-based techniques to wartime realities, the development of new methods and research into therapeutic effectiveness, the evolution of integrative and multimodal supervision practices, active resistance to Russian psychological influence and institutions, and the significant strengthening of collaboration with European, American, and international colleagues.

This presentation aims to open a dialogue about conclusions that can be drawn at the fourth year of full-scale invasion — about resilience under prolonged crisis, the transformation of therapeutic practice in extreme conditions, and the true cost of working on the frontline of mental health in wartime — and to share the hard-won experience of Ukrainian psychotherapists with the Czech psychotherapeutic community

Frouzová M, Petrůj J: Praktické používání AI v psychoterapii

Workshop pro 25 - 30 účastníků

PhDr. Magdalena Frouzová, Centrum integrativní psychoterapie, Praha 6, Bělohorská 93

Ing. et Mgr. Jaroslav Petrůj, soukromá poradenská praxe, 43601 Litvínov

Abstrakt

Workshop bude veden v otevřené a současně kriticky reflektující atmosféře, která vychází z předpokladu, že umělá inteligence již není vzdálenou technologickou novinkou, ale postupně se stává součástí každodenní psychoterapeutické praxe. Cílem workshopu je nabídnout účastníkům konkrétní, prakticky využitelné možnosti, jak AI smysluplně a bezpečně zapojit do své práce, aniž by došlo k oslabení terapeutického vztahu či klinické odpovědnosti. Obsah workshopu bude strukturován do tří hlavních oblastí: administrativa a organizace praxe, kde se AI může uplatnit při plánování, strukturování dokumentace či komunikaci s klienty; klinická práce a psychoterapeutický proces, včetně podpory mezi sezeními, práce s domácími úkoly, psychoedukace a reflexe možností i limitů AI v oblasti terapeutického vztahu; vzdělávání, výcvik a supervize, kde AI může sloužit jako podpůrný nástroj pro sebereflexi terapeuta, modelování situací či generování alternativních intervencí.

Autoři představí základní principy fungování AI v kontextu psychoterapie a nabídnou konkrétní příklady jejího využití z klinické praxe. Součástí workshopu bude prostor pro sdílení zkušeností účastníků, kteří již AI ve své práci využívají, a pro společnou diskusi o přínosech, limitech a etických otázkách.

Workshop bude interaktivní a účastníci si vyzkouší několik praktických cvičení, zaměřených zejména na formulaci efektivních zadání (promptů) při práci s AI nástroji a na vytvoření vlastního „online supervizora“, který může reflektovat jejich individuální terapeutický styl a potřeby. Cílem je posílit kompetenci účastníků používat AI jako podpůrný nástroj – nikoli jako náhradu – a rozvíjet jejich schopnost kriticky a odpovědně integrovat nové technologie do psychoterapeutické praxe.

Mgr Ing Jaroslav Petrůj je psycholog a ekonom, který se kromě integrativní psychoterapie orientuje i ve využívání nových možností a AI nástrojů v psychoterapii.

Fajnerová I, Jablonská J, Adamcová K: Využití Virtuální reality v péči o duševní zdraví

Workshop představí možnosti využití virtuální reality (VR) v péči o duševní zdraví. Účastníci si vyzkouší vybrané VR aplikace zaměřené na trénink kognitivních funkcí, práci s úzkostnými poruchami, nebo nácvik relaxačního dýchání, vyvinuté v Národním ústavu duševního zdraví. Ukázky nabídnou přehled toho, jak lze imerzivní VR využít ve výzkumu i klinické praxi.

Benda J.: Všímavost uprostřed geopolitických dramat: Jak rozpoznat a opustit dramatický trojúhelník?

Všímavost uprostřed geopolitických dramat: Jak rozpoznat a opustit dramatický trojúhelník?

Geopolitické události dnešní doby v nás často aktivují silné emoce – strach, hněv, bezmoc i potřebu někoho obviňovat nebo naopak zachraňovat. V takových momentech pak můžeme snadno sklouznout k tomu, že svět začneme vnímat optikou dramatického trojúhelníku a ocitneme se v rolích oběti, pachatele nebo zachránce. Takové vnímání je spojeno se zúženým vědomím, černobílým myšlením a aktivací maladaptivních schémat, které nám brání uvažovat dospěle, realisticky, flexibilně, kreativně a pragmaticky.

Přednáška ukáže, jak lze pomocí všímavosti rozpoznat okamžik, kdy jsme byli do dramatického trojúhelníku vtaženi. Zaměří se na to, jak si začít všímat stavů mysli, automatických interpretací, tělesného rozrušení, obranných reakcí i skrytých bolestivých emocí, které naše geopolitické soudy spoluutvářejí.

Současně představí způsob, jak se z těchto automatických rolí postupně vymanit. Prostřednictvím všímavosti, pojmenování vnitřního dění a převzetí odpovědnosti za vlastní prožívání se můžeme vracet do pozice „všímavého Dospělého“, který dokáže unést nejistotu a reagovat diferencovaněji, pravdivěji a svobodněji. Přednáška tak nabídne psychoterapeuticky ukotvený rámec pro práci s polarizací a emočně nabitou interpretací současných společenských konfliktů a ukáže, jak mohou psychoterapeuti tyto principy využívat jak ve své práci, tak při reflexi vlastních reakcí na dění ve světě.

PhDr. Jan Benda, Ph.D. je psycholog, psychoterapeut a trenér měkkých dovedností s více než dvacetiletou zkušeností s využíváním všímavosti v psychoterapii i v managementu a leadershipu. Prošel výcvikem satiterapie, Pesso Boyden psychomotorické terapie, terapie zaměřené na emoce a výcvikem pro práci se změněnými stavy vědomí. Nějakou dobu žil i jako buddhistický mnich na Srí Lance. Je autorem knih Všímavost a soucit se sebou (Portál, 2019) a Všímavost a Já (Portál, 2024; Routledge, 2024; Schattauer, 2025). V roce 2025 otevřel pro kolegy dvouletý výcvik integrativní psychoterapie poučené všímavostí (mindfulness.cz).

Večeřová Procházková A.: Od poruchy k procesu: integrativní konceptualizace případu v současné psychoterapii

Od poruchy k procesu: integrativní konceptualizace případu v současné psychoterapii

Současná psychoterapie se posouvá od diagnózou řízeného uvažování k procesově orientovanému porozumění psychickým obtížím. Diagnostické kategorie zůstávají důležité pro komunikaci, ale nedostačují pro zachycení dynamiky individuálního fungování. Workshop představí process-based therapy a transdiagnostické přístupy, které se zaměřují na klíčové mechanismy napříč poruchami, jako jsou emoční vyhýbání, ruminace, kognitivní rigidita či dysregulace. Tyto modely umožňují překročit hranice jednotlivých škol a vytvářet flexibilní, empiricky ukotvené intervence.

Těžiště workshopu spočívá v integrativní konceptualizaci případu, která propojuje procesy, vývojový kontext, vztahové vzorce a tělesnou regulaci do koherentní klinické mapy. Účastníci budou pracovat s kazuistikou ve třech „jazycích“ (procesovém, psychodynamickém a tělově orientovaném) a následně společně vytvářet transdiagnostický model a plán intervence. Cílem je podpořit schopnost přechodu od otázky „jakou má klient poruchu“ k otázce „jak klient funguje“ a posílit klinickou flexibilitu v rámci současné integrativní psychoterapie.

MUDr. Alena Večeřová Procházková je psychiatra a psychoterapeutka, supervizorka a lektorka s láskou k psychosomatice a psychofarmakologii. Svůj široký záběr uplatňuje v psychoterapii i výuce od poradenských psychoterapeutů přes mediky a somatické lékaře až po psychiatry. Je současnou ředitelkou Skálova institutu – Institutu integrativní psychoterapie.

Kobylka J.: Cílené propojování psychologie kreativity a psychoterapie…práce s dětskou zlobou

Cílené propojování psychologie kreativity a psychoterapie...

Diagnostika pomocí souboru osobních map – mapování rané strategie a ničivých smyček – práce s jedincem před skupinou, sochy a kompenzačně-transformační techniky – práce s kumulovanou dětskou zlobou...